Občanské průkazy ČR
leden 2012


Starší generace si jistě pamatuje na občanské průkazy za éry Radostného budování socialismu, které měly podobu červené plastové knížečky kapesního formátu s mnoha stranami. V těhle knížečkách bylo mnoho tehdy velmi důležitých údajů, nejen jméno a příjmení držitele, ale například také rodné jméno matky. Tyhle občanské průkazy byly tak strategicky důležité, že bylo zakázáno brát je s sebou do zahraničí, a to i do bratrských zemí, aby snad náhodou nepadly do rukou třídních nepřátel.

Vedle základních údajů o jménu a příjmení, datumu narození, zde byly také informace, zda je dotyčný svobodný, ženatý (nebo vdaná), či rozvedený, anebo ovdovělý. Byla zde informace, zda je dotyčný voják nebo nevoják, jaké má vzdělání, popřípadě jakou školu ukončil nebo navštěvuje. . A samozřejmě mnoho stránek bylo věnováno trvalému bydlišti a zaměstnání. Tehdejší národní výbory na tyto stránky dávaly razítka o přihlášení se a odhlášení se z trvalého pobytu a tehdejší státní podniky totéž dělaly při vstupu do zaměstnání a odchodu ze zaměstnání. Občan, který měl mnoho razítek o změnách pobytu, byl tehdejším policejním orgánům podezřelý. A ten občan, který měl mnoho razítek od podniků, tedy často měnil zaměstnání, tak ten byl považován za fluktuanta a třídního nepřítele. Na posledních stránkách těchto občanských průkazů pak bývaly údaje o očkování proti tetanu ap. Tenhle občanský průkaz v sobě sdružoval jak domovský list, tak pracovní a zdravotní knížku.

Po převratu v listopadu 1989 byl tento druh občanských průkazů nahražen plastovou kartičkou nesoucí již jen jméno a příjmení, datum narození, popřípadě titul a dále jen bydliště držitele. Jak říká jeden z Parkinsonových zákonů - S časem se vše zhoršuje - tak také informační hodnota těchto plastikových kartiček je silně upadající. Po dvaceti letech od převratu se na jejich údaje nelze v žádném případě spolehnout.

Příčinou je inovace, kterou zavedli úředníci Ministerstva vnitra ČR někdy okolo roku 2004. Inovace spočívá v tom, že pokud bydliště držitele občanského průkazu není známo, pak se na občanský průkaz zapíše adresa městského nebo obecního úřadu, kde se dotyčný zdržoval naposledy, tedy před tím, než se z trvalého pobytu odhlásil.

Právě téhle inovace začali v České republice využívat nejrůznější filutové. Postup je následující: Pan Josef Chytráček bydlel v Poděbradech na náměstí. Rozhodl se, že si dopomůže k nějakým penězům z místní spořitelny. Samozřejmě, doby kasařů, kteří v noci s vercajkem vypáčili kasu, ty jsou dávno pryč. Dneska se postupuje chytře, moderně. Tak pan Chytráček navštívil spořitelnu a vzal si půjčku 4 miliony korun. Za týden poté se odstěhoval neznámo kam, pryč z Poděbrad. Na městkém úřadě v Poděbradech se odhlásil a v novém bydlišti se opomenul přihlásit. Krátce na to postihla pana Chytráčka smůla, ztratil se mu občanský průkaz. Vše řádně ohlásil na Policii ČR a zanedlouho dostal za poplatek průkaz nový, s novou adresou. Ta nová adresa, ta byla opět Poděbradech, přesně ta, kde sídlí městký úřad města Poděbrady. Pan Chytráček úvěr nesplácel, penízky vyměnil na dolary a odcestoval pryč, do teplých krajů. Spořitelna posílá dopisy panu Chytráčkovi na městký úřad v Poděbradech a doufá, že si pan Chytráček přijede dopisy vyzvednout a půjčku vrátí.

Tak tohle jsem zaznamenal v zemi, kde vládne anarchie a kde jediné zákony, které tam platí jsou zákony profesora Parkinsona.