Jak si mne ve Švýcarsku spletli s generálem Pickem
září 2010

UBS banka v Zurichu
ilustrační foto - UBS bank v Zurichu
Na přelomu srpna a září 2010 vypukl v České republice nový skandál. Tentokrát na ministerstvu obrany ČR. Šlo o to, že při sjednávání kontraktu na dodávku zbraní pro českou armádu si pan Kopřiva, tehdejší náměstek ministra obrany, dohadoval provize. Ty měl získat přes třetí zemi, v daném případě přes Slovensko. Při tomto skandálu se mi však vybavila vzpomínka na rok 1999, kdy jsem byl v Zurichu s kolegou z Kanady zakládat bankovní účet pro nově vzniklou společnost Bohemia House America a kde si mne švýcaři spletli s geneálem Pickem z Prahy. Ta historka je docela úsměvná, ale o ledasčems vypovídá, zejména v souvislosti s prohlášením pana ministra financí ČR, Kalouska, že tyhle praktiky na českém ministestvu obrany tam jsou standardně již od 90-tých let.

Takže stalo se na podzim v roce 1999. Tehdy toho roku v létě jsme s kolegou z Kanady založili firmu Bohemia House America Inc. Ta sloužila k obchodu s českým sklem, hlavně na území USA a Kanady, ale také pro export do Austrálie, Japonska a Indie. Pro provoz té firmy jsme potřebovali bankovní účet a tak jsme si vše vyjednali s jednou z největších bank v Zurichu, s bankou UBS. Tehdá jsme jednali s nějakým panem Mülerem v pobočce na Bahnhofstrasse. Když bylo vše dojednané, někdy na konci října 1999 v pátek jsem přiletěl z Prahy do Zurichu. Můj kolega z Kanady tam přiletěl pozdě večer předchozího dne a druhý den ráno na mne čekal na letišti. Jenže moje letadlo mělo zpoždění a tak do centra Zurichu jsme dorazili až k 11 hodině. Měl jsem s sebou kufr a abychom nepřišli k panu Mülerovi pozdě, šel jsem s kufrem do UBS banky.

V bance UBS, v hale jsem zavolal telefonem panu Mülerovi. Když jsem řekl moje jméno (Picka), pan Müler mi stroze odpověděl, že o moji nabídku, použil doslova slovo "Angebot", nemá zájem a že se mnou jednat nebude. Poté zavěsil. Vytočil jsem číslo pana Mülera znovu. Pan Müler resolutně prohlásil, že se mnou jednat nebude. Odešli jsme tedy z banky UBS a v podstatě nic nechápali. Protože jsme s sebou měli všechny doklady od společnosti, jak si pan Müler žádal, rozhodli jsme se zkusit štěstí v jiné bance. Některé banky na Bahnhofstrasse vůbec neotvírali účty firmám, jiné jen švýcarským firmám. Až jsme dorazili do banky Credit Lyonnaise.

V bance Credit Lyonnaise jsem se dotázal na recepci, zda je možné v této bance otevřít účet pro společnost sídlící v USA. Paní v recepci se mne zeptala odkud jsme. Pak paní někam zavolala, požádala mne o cestovní pas. Z cestovního pasu přečetla do telefonu moje jméno, pak chvíli poslouchala. Když zavěsila, vrátila mi pas a povídala, že samozřejmě, že jsme očekáváni. Uběhly sotva 2 minuty a přišla jiná paní v kostýmu a odvedla nás do salónku v 1.patře. Když jsme se usadili, kufr jsem odložil do rohu místnosti, nabídli nám občerstvení. V zápětí se dostavil nějaký pán, který měl být vedoucím, či ředitelem čehosi. Oba dva se s námi zdvořile bavili. Po chvíli padla otázka kolik peněz chceme uložit. Přitom stále pokukovali po mém kufru.

Když jsem jim vysvětlil, že máme teprve založenou firmu v USA a že obchodujeme se sklem a v kufru nemáme peníze, nýbrž kufr mám s sebou proto, že letadlo přiletělo pozdě a je pátek, tak oba bankovní úředníci posmutněli a jednání bylo rychle u konce. Od pana ředitele jsem se dočkal omluvy, že si mne spletl s mým jmenovcem generálem Pickou z Prahy. Ani jsem nezkoušel mu vysvětlit, že Picka a Picek jsou dvě různá jména a rychle jsme se poroučeli. Na ulici, před Credit Lyonnaise jsme se dohodli, že se vrátíme do UBS a zkusíme si promluvit s panem Mülerem. Bylo mi pomalu jasné, že si mne v Zurichu s někým pletou.

V bance UBS jsem znovu vytočil číslo pana Mülera a než stihl znovu zavěsit, řekl jsem mu, aby mne vyslechl. Řekl jsem mu po telefonu, jak jsem dopadl v Credit Lyonnaise. Pan Müler pak přišel dolů do haly, zkoumavě si nás prohlížel, nakonec nás odvedl k sobě do kanceláře a dlouho si prohlížel můj cestovní pas. Přitom se stále vyptával, jestli pan Picka z generálního štábu je můj příbuzný, jestli mám příbuzné v Praze 7 a tak kolem dokola. Dalo dost práce vysvětlit panu Mülerovi, že nemám nic společného s žádným Pickou z Prahy, natož z české armády. Po tomto výslechu který trval dobře půl hodiny se pan Müler zdál být spokojený a zřídil pro Bohemia House America bankovní účet.

Náš bankovní účet jsme pak používali několik roků k obchodování s českým sklem. Credit Lyonnaise dnes již neexistuje, ta zanikla tuším v roce 2005. Ale byla to banka poskytující podivuhodné, nestandardní služby. Vzpomínám si, že pan Charley Buxbaum mi někdy v září roku 2000 povídal, že předal správu nemovitosti jeho domu v ulici Na Zderaze 15 v Praze 2 nové společnosti. Tou byla firma Corti v Praze. To mne tenkrát docela pobavilo, protože firma Corti byla původem ze Švýcarska, kde žil i pan Buxbaum. Ředitelem Corti ve Švýcarsku byl člověk napojený na Credit Lyonnaise v Zurichu o kterém pan Buxbaum tvrdil, že to je jeho dobrý přítel a že k němu má plnou důvěru a proto jeho pobočce v Praze svěřil správu svého domu. Jenže Credit Lyonnaise byla v roce 2000 prošetřována federálními úřady v USA pro finanční machinace, asi právě pro nestandardní bankovní operace.