Spor s panem Zdenkem Petrem - Sklo Petr s.r.o.
červen 2010


skleněný talíř s rybou vyrobený Z. Petrem v roce 1999
Zakázka u Sklo Petr s.r.o. v roce 1999 a 2000

Problémy s panem Z. Petrem a jeho firmou Sklo Petr s.r.o. začaly zadáním zakázky na jaře 1999. Zakázka spočívala v tom, že Zdenek Petr, majitel a jednatel firmy Sklo Petr s.r.o. měl vyrobit 2000 kusů skleněných dekorativních talířů s rybou a dalších 2000 kusů talířů nazvaných "emerald" (česky "drahokam"). Objem zakázky byl zhruba 7 milionů Kč. Talíře byly poměrně velké, průměr každého je cca 38 cm a váha cca 5 kg. Zadavatelem a jediným odběratelem zakázky byla tehdejší česká společnost Bohemia House s.r.o., která tyto talíře měla beze zbytku dodat norskému odběrateli Kunst til Glede do Oslo. Autorem obou designú byl tehdy žijící velmi známý a slavný norský malíř Ferdinand Finne.

V březnu roku 1999 byl pan Z. Petr seznámen s tím co má dělat a bylo mu jasně řečeno, že všechny talíře musí být odevzdány a žádný se nesmí objevit v českých prodejnách se sklem, protože design je chráněn autorským právem. Pan Petr s tímto byl srozuměn a začal dělat vzorky. Zhruba v srpnu 1999 začala výroba. Ta však šla ztěžka a pomalu. Ukázalo se, že pan Petr přecenil svoje síly a možnosti. Jednak tvrdil, že má vlastní sklárnu v Železném Brodě, což nebyla pravda. Tam si totiž pouze pronajímal pec ve sklářském učilišti na několik dní v týdnu. Dále výroba jednoho talíře trvala fakticky asi 1 hodinu, tak za týden jich nedokázal vyrobit více než 100 kusů a přitom měl asi 20% zmetkovost.

Nečekaně, těsně před vánoci 1999 se objevil další problém. Norský odběratel přijel na návštěvu do Prahy a při procházce po Starém Městě v Praze objevil v ulici U Lužického semináře galerii, spíše prodejničku pana Petra. A v této prodejničce objevil talíř s rybou , jak jej Zdeněk Petr prodává za Kč 1000. To byl zásadní problém, protože Z. Petr slíbil, že nebude podvádět, odevzdá všechny vyrobené talíře a nebude je prodávat "na černo" ve svých prodejnách. Jenže pan Petr tento slib nedodržel. Důvodem prý byla touha pana Petra po penězích a také být slavný umělec. Některé talíře tak prodával pod vlastním jménem, jako vlastní design a jiné s vygravírovaným podpisem Ferdinanda Finne. Já jsem v jeho prodejně tehdy zakoupil od každého talíře 1 kus po Kč 1000 každý, jejichž fotografie jsou nyní zde na této stránce.

Po jednáních s Z. Petrem a norským odběratelem Kunst til Glede byl nalezen kompromis. Pan Petr sepsal a jeho manželka, Ladislava Petrová, která byla také jednatelkou ve Sklo Petr s.r.o., podepsala před notářem čestné prohlášení o tom, kolik kusů talířů prodali na černo ve svých prodejnách a jinde zašantročili (rozdávali je totiž také svým známým ap.). Dále byla dohodnuta vyšší cena, kterou Sklo Petr s.r.o. dostane za každý talíř a bylo dohodnuto, že budou odkupovány také zmetky, které pan Petr vyrobí. To proto, aby se zabránilo dalším podvodům ze strany pana Petra. O tom byla dne 3.ledna 2000 sepsána písemná smlouva mezi Bohemia House UK Ltd se sídlem ve Spojeném království, která kontrakt převzala a mezi Sklo Petr s.r.o. v Praze zastoupené panem Petrem. V této smlouvě se pan Petr jménem Sklo Petr s.r.o. zavázal, že do 29.srpna 2000 dodá ve 4 dodávkách v určených dnech přesně sjednaný počet talířů, tak, aby 29.8.2000 byla objednávka zcela splněna. Naopak Bohemia House UK Ltd se zavázala vždy do 1 nejdéle do 2 měsíců po dodávce doručit panu Z. Petrovi šek v britských librách na úhradu dodávky.

Uplynul sotva měsíc od podpisu smlouvy a pan Petr začal opět chytračit. Oznámil, že nemá kartonáž na balení. Problém se vyřešil tak, že si Sklo Petr s.r.o. kartonáž objednala u pražské Bohemia House s.r.o., která vlastnila raznici. Kartonáž v objemu nákladní Avie byla hotova koncem února 1999 a když měla být odvezena do Sklo Petr s.r.o., pan Petr prohlásil, že má novou sklárnu v Jesenném v Bohuňovicích u Železného Brodu, ale že tam je sníh a nedá se tam nákladním vozidlem zajet. Byl to však bluf. Pan Petr zatím žádnou sklárnu neměl. Teprve vyjednával v Komerční bance o úvěru a s původním majitelem objektu v Jesenném o jeho odkupu objektu, kde by sklárnu časem vybudoval. Kartonáž tedy byla složena v areálu v Praze Běchovicích a to na náklady Bohemia House s.r.o. Když měla Sklo Petr s.r.o. kartonáž zaplatit, což dělalo cca 100 tisíc Kč, oznámil pan Petr, že nemají peníze, protože někteří jejich odběratelé jim dluží a neplatí.


skleněný talíř vyrobený Z. Petrem v roce 2000
V průběhu jara 2000 pan Petr neplnil smluvní dodávky ani co do počtu skleněných talířů, ani do termínů. Zásilky dodával nahodile, tak jak se mu hodilo. Přitom neustále říkal, že nemá peníze na výrobu. Když jsem mu tenkrát řekl, aby tedy ty jeho neplatiče dal k soudu, pan Petr mi na to odpověděl: "Já je k soudu nedávám, já to dávám na policii. Mám to tam předplacené a zajištěné... ". Bral jsem to tehdy jako vtip, jenže časem se ukázalo, že to vtip nebyl a pan Petr opravdu měl zvláštní vztahy s Policií ČR a/nebo státním zastupitelstvím.

Abych panu Petrovi trochu ulehčil a on nemusel dlouho čekat na peníze za odeslané zboží, dával jsem mu šek vždy, když jsem viděl, že zboží nakládají a přitom jsem si od něj vzal fakturu. Pan Petr si šek odnesl do Komerční banky, kde vedli účet pro jeho Sklo Petr s.r.o. Peníze mu banka připsala asi za 2 týdny. Pan Petr si stěžoval, že to je dlouhá doba. Vzpomínám si, jak jsem tenkrát došel do Komerční banky a ptal jsem se, proč jim to trvá tak dlouho. Vedoucí pobočky mi řekla: "My bychom mu peníze připsali hned, ale my mu moc nevěříme."

V dubnu 2000 došlo ke kuriozní situaci. Pan Petr mi zavolal, že opět odváží zboží a abych k němu přijel a vypsal mu šek. Přijel jsem do sídla Sklo Petr s.r.o., v Praze 4 v Táborské ulici, naproti Nuselské radnici a viděl jsem, že nakládají zboží a tak jsem mu vypsal šek. Pan Petr si jej vzal a šel s ním dozadu do prodejny za jeho manželkou. Po chvilce se vrátil a povídal: "Moje manželka ty šeky nemá ráda, my chceme anglický libry v hotovosti." Tenhle požadavek byl naprosto absurdní, jednalo se o částky v tísích liber a navíc to bylo v rozporu s podepsanou smlouvou. Řekl jsem mu, že má smůlu, že kvůli avantýrám jeho paní manželky nebudu létat do Londýna pro anglický libry. Vzal jsem šek a odešel. Auto odejelo s prázdnou a zboží zůstalo u Sklo Petr v Táborské ulici v Praze v Nuslích. Asi za dva týdny se ozval pan Petr a říkal: "Moje manželka si to rozmyslela, ona by si ten šek vzala." Tak se opět zavolalo auto, došel jsem do Nuslí a dal panu Petrovi šek, který jsem tam před dvěmi týdny vypsal.

Po tomto incidentu však pan Petr a jeho Sklo Petr s.r.o. přestali pracovat úplně a pan Petr se vymlouval, že jeho pracovníky už nebaví talíře vyrábět, že chtějí změnu. Změna spočívala v tom, že pan Petr se rozhodl investovat. Vedle Židovského hřbitova v Břehové ulici v Praze a pár kroků od hotelu Internacional v Pařížské ulici si pronajal bývalou Huť císaře Rudolfa, kterou nákladně rekonstruoval a zřídil zde galerii. V suterénu pak byla jedna pec a lavice pro diváky. V květnu 2000 mne pozval na slavnostní otevření. Provoz stál podle jeho slov asi 1 milion Kč měsíčně. A to byl zřejmě hlavní důvod proč neměl peníze na výrobu naší zakázky. Tento projekt pana Petra, totiž Huť císaře Rudolfa, se dlouho neudržel. V září 2000 už tam nebyl.

V srpnu 2000 jsem, se začal dotazovat pana Petra, kdy dodá zbytek zboží. Sklo Petr s.r.o. totiž byla v silném skluzu, do května dodala asi třetinu sjednaného objemu a do srpna 2000 pak již nic. Ještě začátkem srpna pan Petr sliboval, že se všechno stihne, že prý má tolik vyrobných talířů, že ani neví kolik jich je. Zbývalo jich dodat asi 2300 kusů, což odpovídalo částce asi 57 tisíc liber, která by se měla panu Petrovi vyplatit. Napsal jsem panu Petrovi fax, aby tuto zakázku dodal nejpozději do 23.srpna. Pokud by ji dodal, udělal bych si dovolenou a letěl do Londýna a místo obvyklého šeku bych došel v Londýně do banky a odeslal peníze přímo. Pan Petr by tak dostal úhradu ne až za 2 týdny, až Komerční banka v Praze zpracuje šek, ale asi do 3 dní.

Jenže koncem srpna se začaly dít podivné události, které na dlouho ovlivnily můj život a chod společnosti Bohemia House s.r.o. Ještě 17.srpna nebyl pan Petr schopen říct, kolik má vyrobeného zboží. Na jeho prodejně v Praze 4 v Táborské ulici žádné talíře nebyly. Tam se totiž svážely z dílny učiliště v Železném Brodu. U Sklo Petr v Praze 4 se talíře kontrolovaly a balily. A protože tam 17.srpna žádné nebyly, bylo mi jasné, že pan Petr opět moc žvaní a talíře vyrobené nemá. I kdyby měl, nestihl by je již do 23.8. převézt, zkontrolovat a zabalit. Můj odlet do Londýna na dovolenou jsem proto zrušil.

Dne 23.8. před 4.hodinou odpoledne přišla od paní Petrové ze Sklo Petr s.r.o. faxem faktura na 650 kusů talířů, z toho ale 50 kusů zmetků. Navíc ve faktuře chybělo balné, kartonáž. Upozornil jsem na to paní Petrovou a objednal na pátek 25.8. vozidlo u špeditéra Čechofracht, které by odvezlo zboží z Nuslí v Praze od Sklo Petr s.r.o. Druhý den, ve čtvrtek 24.8. ráno v 9 hodin zavolal pan Petr a řekl mi, že mám hned k němu přijít, že se talíře nakládají. Měl jsem za to, že Čechofracht se spletl a poslal vozidlo o den dříve. Dojel jsem ke Sklo Petr s.r.o., vozidlo tam skutečně bylo a nakládalo se. Pan Petr chtěl po mne 16 tisíc liber v hotovosti. Obvyklý folklór. Řekl jsem mu, že žádné libry nebudou, že jsem měl letět do Londýna a protože nesplnil dodávku, tak jsem neodletěl. Auto s nákladem odjelo a já odešel řešit problém, zda se kontrakt se Sklo Petr s.r.o opět prodlouží. Pan Petr, místo aby šel vyrábět talíře, odejel na dovolenou, potápět se do Chorvatska. O pár dní později, 4.září, jsme nabídli panu Petrovi tuto dohodu: Bohemia House UK Ltd mu pošle 40 tisíc liber na jeho účet a on se zaváže do prosince 2000 dodat zbylých 1680 talířů. Reakce pana Petra byla naprosto nečekaná. Jeho odpověď byla: "My nesouhlasíme a už nebudeme žádný talíře vyrábět, protože bychom měli moc peněz a platili bychom velké daně." Tím bylo vše dané, zakázka tak skončila a Sklo Petr s.r.o. dlužila ušlý zisk. Ten se spočetl snadno - počet nedodaných talířů vynásobený rozdílem mezi prodejní a nákupní cenou. Celkem cca 20 tisíc liber. Po odečtení faktury Sklo Petr s.r.o. za poslední dodávku tak Sklo Petr s.r.o. pořád měla zaplatit ještě asi 5 tisíc liber. Provedli jsme tedy vzájemný zápočet, vše zaslali panu Petrovi a požádali jej o úhradu zbývajícího dluhu. Také jsme mu napsali, aby dodal další talíře, pokud nějaké někde ještě má schované. Měl jsem totiž takové tušení, že pan Petr opět podváděl a nějaký ten talíř si "ulil" pro vlastní kšeftování. Odpověď od pana Petra nepřišla, ani žádné další talíře již nedorazily. Vedle toho Sklo Petr s.r.o. stále dlužila asi 100 tisíc Kč za kartonáž, kterou nakoupila od české Bohemia House s.r.o.

V lednu 2001 jsem inicioval schůzku v advokátní kanceláři JUDr. Cilínkové s cílem dosáhnout nějaké dohody. Pan Petr se však nedostavil. Místo pana Petra se dostavil jeho brigádník, pan Bambule a jeho advokát JUDr. Janda. Oba však řekli, že nemají plnou moc, cokoliv domlouvat. Přesto pan advokát slíbil jménem Sklo Petr s.r.o., že 100 tisíc Kč za kartonáž zaplatí. Pan Bambule přiznal, že ve Sklo Petr s.r.o. zůstalo asi 500 skleněných talířů. To byla přímo šokující zpráva, protože těchto 500 kusů představovalo hodnotu 12,500 liber. Kdyby těchto 500 kusů talířů pan Petr dodal, bylo by po problému. Důvodem proč je pan Petr nedodal, byla jeho vychytralost a chamtivost. Někdy v říjnu 2000 jsem se totiž dozvěděl, že autor designů, norský malíř Ferdinad Finne zemřel a panu Petrovi jsem to řekl (ačkoliv mu do toho nic nebylo). Pan Petr si zřejmě spočítal, že díla Ferdinanda Finneho půjdou cenově rychle nahoru a tak si pro sebe "ulil" 500 talířů s tím, že je později výhodně prodá.

Po této schůzce 8.ledna 2001 přišel dopis od pana Petra, že kartonáž nezaplatí a že vlastně ji vůbec nedostal, že si ji pouze "vypůjčil". Přitom pana Petra vůbec nevzrušovalo, že si neoprávněně dal do odpočtu DPH z nezaplacené kartonáže o které nyní začal tvrdit, že si ji pouze "vypůjčil". Odpověděl jsem panu Petrovi, nechť tedy kartonáž laskavě vrátí. Což samozřejmě nebylo možné, když ji prodal a vyvezl do zahraničí. Na naší straně jsme začali připravovat žaloby k obchodnímu soudu na Sklo Petr s.r.o., jednak na neuhraženou kartonáž v hodnotě cca 100 tís Kč a jednak na ušlý zisk ve výši cca 5 tisíc liber. Pan Petr o tom věděl a aby projednávání těchto žalob zablokoval, využil svých údajných známostí na Policii ČR, kde jak sám říkal "... to má předplacené..." a podal na mne trestní oznámení pro podvod. Ten se měl stát tak, že jsem od něj měl 24.8.2000 vylákat zboží a slíbit mu, že hned poletím do Londýna a přivezu mu 16 tisíc liber v hotovosti. To se prý nestalo, pan Petr nedostal zaplaceno a byl poškozen. O tom, že měl s Bohemia House UK Ltd písemnou smlouvu, kterou nesplnil, že mu zboží bylo uhraženo vzájemným zápočtem, proti čemuž neprotestoval, že dluží ještě cca 5 tisíc liber a že si "ulil" zboží v hodnotě 12,500 liber, tak o tom se jaksi zapomenul na Policii ČR zmínit.

Dokumenty z databáze:

  • trestní kauza 18 T41/2003 iniciovaná Z. Petrem na J. Picku pro trestný čin podvodu
  • kauza 16C87/2003 - žaloba Bohemia House UK Ltd na Sklo Petr s.r.o. vedená u Obchodního soudu pro Prahu 4
  • kauza 61Ro1953/2003 - žaloba Bohemia House UK Ltd na Sklo Petr s.r.o. vedená u Městského soudu v Praze
  • trestní oznámení na Z. Petra pro trestný čin porušování autorských práv
  • trestní oznámení na Z. Petra a Filipa Bambulu pro trestný čin křivé výpovědi před soudem