Obchodní rejstřík v Praze
červen 2009

obchodni rejstrik v Praze
Obchodni rejstřík v Praze sídlí na Slezské ulici, za kostelem sv. Ludmily. Vchod do budovy rejstříku je bočním vchodem, zřejmě proto, aby návštěvníci nerušili pana soudce. V České republice, na rozdíl od Spojeného království, je totiž nutno rejstřík navštěvovat. Podobných obchodních rejstříků je v České republice s 10 miliony obyvatel více, v každém krajském městě je jeden, celkem by jich tedy mělo být 8. Naproti tomu ve Spojeném království, které má 60 milionů obyvatel jsou rejstříky dva - jeden pro Anglii a Wales a druhý rejstřík je ve Skotsku.

Také rozsah a způsob poskytování služeb a účel obchodních rejstříků ve Spojeném království a v Česku je velmi rozdílný. Vychází totiž z právního systému a politického zřízení v obou zemích. Ve Spojeném království je Obchodní rejstřík samostatnou institucí, eviduje všechny podnikatelské subjekty, shromažďuje výroční zprávy a poskytuje pravdivé informace o podnikajících subjektech. Naproti tomu v České republice byly Obchodní rejstříky zřízeny narychlo počátkem 90tých let minulého století za účelem evidence osob, které se rozhodli vyčlenit z dělnické třídy a začali podnikat. Byli tedy "podezřelí" a úřady se rozhodli je evidovat. V České republice tak jsou Obchodní rejstříky pouze jakýmsi oddělením při krajském soudu, a to bez vlastní právní subjektivity, podléhající ministerstvu spravedlnosti ČR, které se však od jejich činnosti distancuje. České obchodní rejstříky evidují pouze některé podnikatelské subjekty, tzv. právnické osoby, fyzické osoby v českých obchodních rejstřících registrovány nejsou. Z právnických osob v českých obchodních rejstřících nenajdete právnické osoby, které jsou řízeny státem, ačkoliv mají status právnické osoby a mají vlastní právni subjektivitu. Ty se totiž nepovažují za "podezřelé" a proto se do obchodního rejstříku nezapisují.

Dalším podstatným rozdílem je způsob a rozsah poskytovaných služeb. Ve Spojeném království lze z obchodního rejstříku přes internet zjistit nanejvýš, zda daný subjekt existuje, nebo je v likvidaci, anebo je již nefunkční. Vedle toho lze zjistit kdy byl založen a na jaké adrese je registrován. To je vše, žádné další informace přes Internet nezjistíte. Chcete-li více informací, musíte je z obchodního rejstříku objednat, buďto přes Internet nebo dopisem a musíte za ně zaplatit. Platby se provádějí buďto bankovní kartou nebo šekem, takže je zřejmé, kdo si informace objednává. Rejstřík poskytne výroční zprávu, hlášení o stavu společnosti z kterých zjistíte navíc jen kdo je ředitelem a kdo sekretářem. Osobní údaje, jako sociální číslo, datumy narození, bydliště, stav zda je ředitel svobodný či ženatý, nebo ředitelka vdaná, tak takovéto informace se z obchodního rejstříku ve Spojeném království nedozvíte. Informace, kopie z mikrofišů, se posílají poštou na konkrétní adresu, takže se ví kdo je příjemcem. Obecně je zde dodržována ochrana osobních údajů a ochrana podnikajících osob.

V České republice je způsob a rozsah poskytování informací obchodními rejstříky naprosto odlišný. Protože rejstříky v České republice byly založeny primárně pro evidenci podezřelých osob, které se vyčleňují z dělnické třídy, tak se v českém obchodním rejstříku shromažďují v prvé řadě informace o osobách a nikoliv o podnikatelských subjektech. Informace se poskytují veřejně přes internet, včetně sociálních čísel (tzv. "rodných čísel"), jmen a příjmeních osob, které bývají leckdy doplněny o jejich stav (ženatý, vdaná, svobodný), samozřejmě nechybí kompletní adresa bydliště. Kdokoliv tak má možnost přes Internet si anonymně takovéto údaje z českého obchodního rejstříku zjistit a jakkoliv s údaji nakládat. Ochrana osobních údajů a podnikajících osob je v České republice potlačena na minimum. Podle vyjádření předsedy Obchodního rejstříku v Praze a Úřadu na ochranu osobních údajů v Praze se tak děje na základě zákona o veřejném zájmu (před rokem 1989 se tomu říkalo: "na základě přání a vůle dělnické a rolnické třídy"). Pokud si od českého Obchodního rejstříku přejete informace na papíru, jsou poskytnuty za poplatek ve známkách, tzv. "kolcích" (relikt z Rakousko-Uherského mocnářství) které koupíte anonymně v trafice a papírový dokument je vydán komukoliv kdo takovéto kolky donese. Protože se přitom nezjišťuje totožnost příjemce informací, ani důvod k čemu informace mají sloužit, tak se pak nelze divit, že se trestné činnosti v České republice dobře daří.

Zcela rozdílný je také způsob, jakým se v Obchodním rejstříku ve Spojeném království a v České republice údaje do rejstříku přijímají a jak se udržují. Ve Spojeném království se údaje podávají přes pověřenou osobu dnes již elektronicky, dříve zasláním papírového formuláře. Výroční zprávy se podávají výhradně v papírové podobě a zasílají se poštou. Papírové podklady se fotografují na mikrofiše. V České republice se donedávna podávaly podklady v papírové podobě a úředníci českých rejstříků se snažili je bezchybně opsat do počítačové databáze a naskenovat a vygenerovat PDF formát. Ani jedno se příliš nedařilo. Problémem byl právě rozsah evidence, neboť v Česku se eviduje téměř vše. Ačkoliv podnikajících subjektů s postupem let, po boomu v polovině 90tých let minulého století zvolna ubývalo, tak fronta dokladů které byly k naskenování a zapsání do databáze na českých obchodních rejstřících utěšeně narůstala. To bylo způsobeno zvětšujícím se počtem informací požadovaných od každého podnikajícího subjektu. Myslím, že v roce 2008 zavedli české obchodní rejstříky novou praxi - podnikatelské subjekty jim mají posílat údaje již naskenované v PDF formátu a elektronickou poštou. Obchodní rejstříky však pozapomenuly na to, že by měly podnikatelským subjektům zajistit počítač, skener, internet a software pro generování PDF. Dalším českým fenoménem zápisu do obchodních rejstříku je skutečnost, že se zapisují údaje od kohokoliv, pokud podavatel zaplatí. Hodnověrnost údajů se nezkoumá, podstatné je, že navrhovatel a předkladatel údajů zaplatil poplatek. Ve výsledku toto vše vede k obrovskému chaosu v českých obchodních restřících, kde spousta údajů a dat je nepravdivých a bezcenných. Ten hlavní malér české obchodní rejstříky však teprve čeká. Tím je totiž kompatibilita PDF formátů v delším časovém horizontu, která u software pro čtení PDF formátů směrem dolů ke starším verzím rychle klesá.

Svérázný je také přístup úředníků na pražském obchodním rejstříku k jejich povinnostem. V roce 2004 mne pražský obchodní rejstřík na žádost udavatele Zdenka Petra z Nuslí vymazal z Obchodního rejstříku, aniž se namáhal toto komukoliv sdělit. Podstatné pro Obchodní rejstřík bylo, že navrhovatel zaplatil. Opětovný zápis trval úředníkům obchodního rejstříku dva roky, protože jsem odmítal zplatit poplatek a žádal jsem, aby úředníci chybu napravili zdarma. To se úředníkům v Obchodním rejstříku ovšem vůbec nelíbilo. Naproti tomu, v únoru 2008 skončila moje funkce jednatele a Obchodní rejstřík o tom byl vyrozuměn. Změny ovšem neprovedl dodnes. A zcela nedavno na můj dotaz kdy se tak stane, mi úřednice Obchodního rejstříku v Praze odpověděla: "A o co Vám vlastně jde? Před pár lety jste byl jednatelem a zapsanej jste nebyl. No tak teď zase nejste jednatelem ale jste zapsanej. Vždyť na tom prd záleží." Tak tomu já říkám český profesionální přístup.

A nakonec jeden tip pro ty, kteří chtějí podnikat: založte si vlastní obchodní restřík a prodávejte informace. Je to výnosný byznys.