Tunelování v Česku

tunelování po česku
Když je v Česku řeč o tunelování, většinu lidí napadne spíše rozkrádání podniků a firem, než výstavba tunelů skrze kopce. Všichni přitom nadávají na špatné zákony v Česku. Jenže, ono je to trochu jinak. Na vině za toto české tunelování není ani tak absence zákonů a předpisů, těch je totiž v Česku až až. Nedostatek je spíše v chybějícím právním vědomí českých úředníků. Ono totiž to tunelování se spíše dá klasifikovat coby podvod. V následujícím vysvětlím proč.

Každá společnost, ať již státní, soukromá, akciová, má nějakého vlastníka nebo vlastníky, tedy společníky, kteří jsou jejími majiteli. Tito majitelé jmenují osobu, zodpovědnou za řízení společnosti. Ve Spojeném království je to ředitel (anglicky "director"). V Česku je to jinak, ředitel společnosti není českým obchodním zákonem vůbec nařízen. V Česku je obchodním zákonem vyžadován pouze jednatel a to proto, aby si český úřednici měli koho předvolávat a s kým jednat. Tahle praxe, předvolávání si jednatele, tedy "podnikatele" vznikla hned po roce 1990 při zavádění předpisů o podnikání v Česku. Levicově orientovaní úředníci v Česku (jiní ani nebyli) zastávali názor, že kdo se chce živit sám, je potencionální zločinec a je třeba na něj dohlížet. Problém je v tom, že jednatel (anglicky "agent"), neřídí společnost, ten opravdu pouze jedná s úředníky.

V Česku je zažitá praxe, že jednatel má neomezené pravomoce. Nikdo nezkoumá, k čemu a zda vůbec, dostal jednatel od společníků, majitelů firmy, plnou moc. Dokud je majitel společnosti současně jednatelem, je vše bez problémů. Ale v případě, kdy jednatel není společníkem, vzniká velmi nebezpečná situace umožněná právě nedostatkem právního vědomí českých úředníků. Ti totiž po jednateli nikdy nechtějí plnou moc od společníka a jednoduše předpokládají, že jednatel je neomezeným vládcem nad společností. Úředníkům tyto praktiky v podstatě vyhovují, protože nemusejí zkoumat, o čem s jednatelem mohou jednat a co jednatel může a nemůže.

Jenže tento předpoklad o neomezené moci jednatele má také své nevýhody. Jednatel může jít do banky, otevřít bankovní účet a vzít si na společnost úvěr. Banka se jednatele neptá, zda společníci souhlasí nebo nesouhlasí, zda mu vůbec dali souhlas, aby otevřel účet a podepsal úvěr. Přitom jednatel, pokud není společník, za nic neodpovídá. Odpovědnost nesou společníci svým vloženým kapitálem.

V praxi 99% jednatelů se společníky žádnou smlouvu nemá. Svůj podíl viny tak nesou také společníci, kteří se většinou diví, když je jejich společnost jednatelem vytunelována. Prostě tak, že jednatel převedl majetek společnosti někam jinam.

Stala se mi nedávno v Česku taková věc. Byl jsem pověřen, abych přezkoumal tři zájemce o funkci jednatele. Všichni tři zájemci bez rozdílu odmítli říci svoji adresu s oddůvodněním na ochranu osobních údajů. Na dotaz jak si představují svoji funkci jednatele a co udělají, odpověděl první, že přejmenuje společnost na Český Olej s.r.o. a bude dovážet z Německa maziva. Druhý zájemce odpověděl, že vezme v bance úvěr a nakoupí nemovitosti, jaké, zatím nevěděl. Třetí zájemce neměl žádné představy. Když jsem těmto zájemcům o funkci jednatele oznámil, že budou muset podepsat smlouvu se společníkem a budou se muset řídit jeho požadavky a že společník bude jejich činnost kontrolovat, přestali se všichni tři zájemci o funkci jednatele ucházet.

Ve Spojeném království společnost nemá agenty - jednatele, má pouze ředitele a sekretáře. Za společnost jedná ředitel, popřípadě sekretář, avšak v zásadních věcech musejí mít smlouvu a pověření majitele nebo podílníků společnosti.